občas mám chuť prohodit tenhle netbook oknem. největší netbooková hrůza ever. asi budu muset přestat být lakomá a pořídit si něco nového. stejně tak bych mohla pootravovat tmobile o router mladší než sto let a vůbec si vyřídit připojení skrze optický kabel. evidentně budeme v lockdownu fungovat ještě minimálně několik týdnů až měsíců, tak bych mohla po večerech, když už kluci spí, učit. s tímhle chudákem to nejde. // už i k nám do rodiny přišel covid, i když my se s badboyem a klukama zatím držíme. občas mi skoro připadá, že předtím kličkuju jak zajíc. na podzim byla vidina vánoc, tak to mě to tolik nerozrušovalo. pak byla vidina vakcíny. teď je očkování v nedohlednu a vůbec je to takový zmar. ale vždycky si vzpomenu na všechny ty příběhy z doby holocaustu nebo totáče a hodím se do zenu. btw zrovna dnes je mezinárodní den památky obětem holocaustu. je mi z těch fotek koncentráků a hlavně těch lidí úplně do breku. fakt si stále žijeme dosti hodobóžově. // udělala jsem si malé materiální radosti. jakože nová řasenka, protože mě všechno pálí. nechtěla jsem za to dát ranec jako za řasenku od benefitu, takže jsem nakonec sáhla po značce physicians formula, od které mám výborný mejkap a mívala jsem i tvářenku, než se mi rozsypala na prach na trase berlín-praha. jogomatku. protože když hledáte podložku na cvičení nebo karimatku, tak už to všude nese nóbl jméno jogomatka. badboy se mě ptal, zda jsem teď matka jogínka. ne. prostě na cvičení. chápeme se. a moje minimalistická duše si objednala pár kousků garderoby. sekáče v nedohlednu. micinka chci být i tak. co mi zbývá? jo i když píšu sporadicky, tak připomínám tímto, že jsem stále taková ta kravka. resp. ráda se do ní stylizuju a člověk by mě při čtení mých postů občas politoval. před vánoci aká sešlost jak ve sklepě za totáče. nechci se s nikým bavit o očkování. ani o covidu. ale jedna z prvních otázek ale nenecháte se vočkovat, že ne? nadechnu se a vypadne ze mě vypadám jako nezodpovědná kráva, co chce žít v neustálém lockdownu? jistěže nechám.  to hrobové ticho! pak takové ty přesvědčovací řeči, které jsem ignorovala a civěla jim na hlavu, zda tam nemají alobal nebo nedisponují slevovou kartičkou do jídelny cia, kde by dostávali ty nejnovější drby a hoaxy o vakcínách. a pak mi ten chlápek povídá vy si z toho děláte prdel, co? vás baví nás těma řečma vytáčet? jste docela chytrá. bez ironie. páč mi pak chtěl dát pusu na seznámení. děkujeme. // od té doby už jen zodpovědná.  // jdu číst chvíli josefa kroutvora a pak u toho do minuty usnout. vůbec nechápu, jak nejznámější česká knižní influencerka může číst až do časnýchr ranních hodin. miluju knížky. ale umřela bych. možná až se budu snažit překonat toho ukrajince, co už asi čtrnáct let v kuse nespí. ale dokud mám dvě malé děti, krapet spánku prostě potřebuju. // kromě toho, že minisérie božena byla brilantní a přinutila mě se o boženu ještě víc zajímat, tak na nic nekoukám. sjíždím různé rozhovory na dvtv či pouštím yt kanál radiožurnálu s hosty lucie výborné. poslouchám podcasty. čtu. i když pomaleji, než by mi bylo milo. nemám slinu. a doufám, že v létě už půjde trošku té ciziny. tak se chovejte. téra