dnes mi cca na dva dny odjede ntb na přeinstalaci, takže jsem si říkala, že si tzv. "blognu". potřebuji tam nainstalovat nějaké věci, aby se mi lépe pracovalo, protože bych chtěla hnout s jednou věcí. a taky zkusit, jak mi bude fungovat zoom nebo skype. myslela jsem si, jak easy peasy bude v domácím prostředí učit angličtinu skrze skype. to bych ale nemohla mít dva bobánky, se kterými to během dne nepřipadá v úvahu, neb ten starší už přes den nespí a ten roční si to zredukoval na jeden šlofík dopoledne a zbytek dne mě obšťastňuje svojí neutuchající energií. a když večer uspím staršího, nemálokdy se stane, že usnu s ním a vzbudím se po divokých snech uprostřed večera. takhle. kdybych vyloženě musela a záviselo by na tom moje živobytí, asi bych to musela zvládat i s klukama navěšenýma kolem mého krku či v jiných podmínkách. nemusím. jenže mi seberealizace chybí. jakože fest. cca před měsícem moje pražská kamarádka aká chalupářská sousedka u mě večer na kafi teď jsi prostě máma, tak se pár let seberealizovat v ničem nebudeš. cením si jejich názorů. bez ironie. ale ona se úplně pro práci nezrodila, takže zrovna tenhle názor respektovat úplně nemůžu. kór když já svojí prací léta opravdu žila. ale těch možností nějaké seberealizace je povícero. teď třeba vymýšlím nové aktivity pro luku, které on odstrkuje pryč a jde si stavět z lega. u nás funguje jen to ryze praktické montessori - mytí nádobí, pomoc při vaření, nandávání prádla do pračky a přendávání do sušičky, včera mopoval kuchyň. a pak ho vidím letět ze záchoda do kuchyně, kde si otevře šuplík, vyndá nůžky a letí zpátky, aby načal nové balení hajzlpapíru. nebo si otevře ledničku, vyndá ze šuplíku se zeleninou mrkev, z kuchyňské linky pak škrabku, oškrába si ji a jí. na tři roky řekla bych dobrý. ale něco rovnat dle velikostí, tvarů, barev, hrát pexeso, vůbec ne. začaly ho bavit puzzle. baví ho nová montessori houpačka, kterou dostal k narozeninám mates. lego. vlaky. kamiony. auta. autobusy. kanály. jak jinak. // ve svém poslední postu nakousla aranel to, že by měla být mezi ženami nějaká sounáležitost. vstřícnost. fandit si. podporovat se. toť má představa té sounáležitosti. a zjišťuji čím dál víc, jak není. jestli mně někdo omyje prdel, jak se říká, je mi to v podstatě asi jedno. ale jsem ráda za těch svých pár, které to nedělají a jsou opravdu supportive. takové ty openminded. když mrknete ke klidné mámě na instagram, hodně vás sledování její cesty a podpory ženám hodí jinam. pořádá i různé kurzy. sleduji ji z povzdálí. ačkoliv my jsme letité kamarádky i live už přes dvacet let. v mnoha věcech, aniž by to věděla, mi dala obrovskou podporu a pomohla mi přenastavit si určitý mindset. hlavně v poslední době. // pár věcí se rozčíslo jen tak. k mé radosti. // jo a tahle divná doba už je dlouhá, ale já už prostě to světlo na konci tunelu vidím. a těším se, až se nechám očkovat. až to bude možné. // dnes ode mě žádnou kulturu, knihu, nic nečekejte. ve středu teda mám zaplacenou vstupenku na večerní přednášku koreanistky niny špitálníkové. velké těšeníčko se. téra