svět se málem v prdel obrátil. koupila jsem časopis puntík a pak zjistila, že patří do babišova holdingu. no a o tři minuty později jsem zjistila, že tím, že nakladatelství mf krachlo, koupil puntíka někdo jiný. ufff. nicméně luka prolistoval tři stránky a šel umýt vanu. takhle u nás frčí zájem o plátky či televizní program. ale tak jsem ráda. do před týdne jsem netušila, kdo je bing. a ani náš luka. a netuší to dál. a docela hezky bez toho žijeme. doufám, že nebude jednou ve školce za loosera. // čeká nás další měsíc života-neživota. mně by byl daleko milejší tvrdý lockdown na dva tři týdny a kdyby se pořádně očkovalo. fakt bych měla pocit, že ty týdny v izolaci jsou k něčemu dobré. takhle jsem z toho akorát otrávená a těším se, až na mě dojde řada s očkováním. ale zase pro mě není zase život tak moc jiný. myslím si, že tahle pandemie pro mě přišla ve "vhodnou dobu", jestli to můžu tak blbě napsat. jsem na rodičovské. ok, nemůžu pár svých kurzů a individuálů učit. chybí mi to. moc mi to chybí. kór to, že prostě nejsem schopná přes den s těmi mými učit pres skype. ale o tom jsem už, tuším, psala. // včera mi zděndík přivezl zpět ntb konečně se vším, co potřebuju, takže zase budu tvořit a dělat, co potřebuju. // a víte co? to, že umělci jsou plonkoví, to je prostě průser. a nemít kulturní život je taky průser. ale pro mě se moc nemění, musím říct, resp. i stíhám toho více. badboy je už několik let přes týden pryč a já většinou hlídání neměla, neb i moji rodiče žijí kulturně, a tak když bylo divadlo, šli, a mně padlo hlídání. občas mi pomohla moje sis, ale ta má sama už půlroční holčičku, takže to padá. a tak jsem ráda za různé podcasty a kulturu online. ve středu jsem viděla přednášku koreanistky niny špitálníkové. měsíc jsem měla koupenou vstupenku. a koupím si i na druhou přednášku na příští středu. na konci března bude mít naše knihovna spolu s ještě jednou další knihovnou stream se spisovatelem jaroslavem rudišem. no těšeníčko se. // mathiaskovi rostou nahoře dva zuby, má tam boule jako hrom a k tomu horečku. takže luka odešel s mojí mum k nim si pohrát, aby měl změnu a prošel se. se psím kámošem jsem dopoledne doslova oběhla obě strany nábřeží, když přišla mum chvíli kluky pohlídat, a jinak až je uspím, pak vyběhnu jen tady kolem bloku ještě jednou. badboy přijede někdy v noci. nebo zítra ráno. do not know. // v některých přátelstvích mi chybí reciprocita. přitom toxické lidi jsem snad ze svého života vyházela. ještě bych takhle potřebovala zredukovat fb friends. jenže každý to pak bere tak, že to je to nejdůležitější na světě a když ho smažu, tak se už nemůžeme málem ani pozdravit. ale spíš to je o změně mého mindsetu. a na tom pracuju poslední dobou nejvíc. // už si nechci do některých věcí nechat mluvit. ne v rámci výchovy. ne v rámci toho, kam budou kluci směrováni. myslím si, že na mateřství má názor každý. na teď i na boženu němcovou a covid. a vždycky všichni kolem vědí nejlíp, líp než vy, co je pro vaše děti to nej a jak byste s jejím raným životem měli naložit. // jo a abych jen tak nepindala, tak troška sebevzdělávání a čtení je tady. resp. jakési kulturní okénko v mém podání. přečetla jsem \aristokratku u královského dvora a vyloženě se těším na další bočkovo pokračování. teď čtu italskou knihu vlak pro děti od violy ardone. // poslouchala jsem skvělý rozhovor lucie výborné s tomášem třeštíkem na radiožurnálu, příští týden si koupím tu jeho knihu. považuju třeštíkovi za nesmírně talentovanou rodinu. nemluvím o těch přivdaných, ok? objevila jsem skvělý podcast deep talks petra ludwiga a ten s alexandrou alvarovou o dezinformacích byl prostě výborný. na dvtd martin veselovský udělal krásné a chytré interview s karin lednickou, autorkou kroniky šikmý kostel. myslím, že to pro něho po všech těch flákancích a covidových rozhovorech muselo být taky pohlazení po duši. jonáš zbořil z liberatury rádia wave dojel do ruzyňské věznice, aby tam se speciálním pedagogem a šéfem vězeňské knihovny pohovořil o četbě za mřížemi a tamních čtenářích. víc toho asi k hudbě a poslechu nemám. nevadí. tak zase příště. brzy. téra