plánuju si dnes po dlouhé době udělat filmový večer. pan jones od agnieszky holland, a taky jsem dostala tip na film the dig. od minisérie božena a silvestrovského zhlédnutí filmu havel jsem neviděla lautr nic. co se týká minisérie božena, bylo toho všude napsáno mnoho. vyšlo o tom několik podcastů, bavil mě ten na liberatuře, kde měli na telefonu jako hosta annu kameníkovou. mrzí mě vnímání značné části společnosti, že božena byla rajda, děvka, konkubína, a jiné další pejorativa. ale podíváme-li se na to optikou dnešní doby, byla to normální žena toužící po lásce. twl, hoď kamenem, kdo jsi bez viny. fakt. úplně mě to moralizování imaginárně nadzvedávalo ze židle. josef němec byl sice vlastenec a přivedl ji do intektuálních kruhů, ale sedmnáctiletá holka byla provdána bez lásky, a navíc josefa brzy přerostla. a měl jste někdo pocit, že některého ze svých milenců měla jen na sex? vždycky je upřímně milovala. nejvíc mě ubíjí "diskuse" s těmi, co to neviděli, ale viděli to jejich kamarádi a ti říkali (viz moje kamarádka anička). navíc většinou ještě zjistím, že ti lidi nikdy nic od boženy němcové ve skutečnosti nečetli a vlastně je ani moc nezajímá. a nic o ní nevědí. grrrr. práce s informacemi. to je další věc, která mě tak neskutečně vytáčí v dnešní době. neschopnost pracovat s informacemi, něco rozkliknout, přečíst, dát do kontextu, rozlišovat, co je hoax, dezinformace, důvěryhodné médium. a víte, co jsem zjistila? že strašná kupa lidí vůbec netuší, jak funguje vláda, kolik členů má poslanecká sněmovna či senát, jak se tam volí, kdo sestavuje vládu, co jsou koalice, proč ten, co volby vyhraje, automaticky nemusí být předseda vlády. to jsou takové ty moje noční hovory s kamarádkami po večerech a nocích přes messenger. // nevím, jestli jsem v minulém postu zmiňovala skvělý literární počin lucie konečné houpačky, takže prostě jen doporučuju, ale poté jsem přečetla naprostý skvost plavec ve tmě, což napsal polský autor tomasz jedrowski. polsko 1980. čekala jsem, že to bude "moje téma" a budu nadšená, ale předčilo to veškerá má očekávání. příběh ludwika a janusze se odehrává na pozadí situace v polsku na počátku 80. let, kdy se tvoří vlny stávek, jsou vytvořeny nezávislé odbory solidarita, které se postupně stanou politickou silou. to však není tématem příběhu. jde o velmi komorní příběh dvou mladíků, kteří se do sebe zamilují, stráví spolu léto, ale pak se vrátí do varšavy a do "drsné reality života". je jasné, že jejich jinakost nemůže být dávána na odiv, ale každý má i jinou představu o systému a režimu, který v polsku funguje. jeden se podřídit nechce, druhý ho považuje téměř za nutnost a vlastně i privilegium. bravurní. chci číst víc takových příběhů. // teď mám rozečtené dilema b.a. paris, jejíž knihy mě enormně baví. // badboy dnes na antigenních testech. němci je vyžadují už i po řidičích kamionu. tak jsme doma teda negativní. tak dobrý. lol. snad nám to vydrží. a ne, nezúčastním se v sobotu velkého narozeninového mejdanu, který plánuje moje kamarádka d. podivuje se, že tam nebudu. protože nejsem lama. budu trávit večer s polskými filmy. asi. haha. téra