dva dny jsem se těšila na film nabarvené ptáče, těšila a obávala se. a nakonec jsem po českých lvech totálně odpadla, takže jsem film, of course, neviděla. // dnes se večer chci dívat na film dáma ve zlatém. na notebooku, ten v televizi nedávají. // tenhle víkend je takový divný. badboy přijel v pátek večer. něco špatně na našem autu, takže komplet celý včerejšek strávil na dílně. dnes jede za svojí mamkou do hospicu, takže asi budu zase komplet sama s kluky. v podstatě celých sedm dní tenhle týden a dalších pět přede mnou. dost respekt pro matky samoživitelky, protože já melu trošku z posledního, potřebuju nějaký velký nádech. stačil by mi půl den úplně o samotě. si můžu nechat zdát. všude píší řekni si o pomoc. ale taky by mohli říct komu. protože já nějak nevím komu. až bude po lockdownu, chci si zaplatit paní na úklid. ale víc toho asi neklapne. badboyova mamka je v hospicu. jeho táta stále na cestách kamionem a má svoji rodinu. naši si lučku vezmou na chvíli. já bych tak někdy potřebovala udat oba chlapečky a vyčistit si hlavu. ale myslím si, že je to nereálné. potřebovala bych jednu takovou babičku, jako byla ta moje skalická, která nás hlídala kdykoliv. naši mohli jít do divadla, do kina, jet kamkoliv beze mě i ségry. vždycky byla k dispozici. když jsme byly se sis nemocné, bývaly jsme u babičky i dědy. vesměs celé léto s nimi na chalupě. tohle musí být hrozná úleva pro každého rodiče. tak třeba někdy v budoucnu. miluju, jak jsou kluci maličcí, ale zároveň se těším, až budou soběstačnější, až jim bude deset, dvanáct, a já budu moct jít navečer s kamarádkou na kafe do kavárny, kterých je pět minut od domu kupa, kluci budou už moci zůstat chvíli sami doma. v týdnu mi psala moje kamarádka z dětství, že se děsí toho, až jí na podzim skončí rodičák, dá i druhé dítko do školky a půjde do práce. mně je s nimi sice doma hezky, ale kdybych mohla třeba dva dny v týdnu pracovat, to by byl balzám na moje nervy i duši. teď to vypadá možná, že nejsem s nimi šťastná doma. jsem. a jak. ale kdybych si mohla někdy na chvíli vydechnout, bylo by psychicky asi krapet lépe. stavíme z lega, stavíme koleje, hodně čteme, trénujeme logopedii, kluci si vaří v kuchyňce a luka mi pak hodně pomáhá v kuchyni při vaření. moc ho baví poslední týdny puzzle, budeme muset přikoupit další. ač jsem k tomu při koupi toho krtčího byla docela skeptická. teď jsem objednala takový ten agility dětský tunel, přijde v týdnu. dokonce přemýšlím o dřevěné závěsné houpačce tady do dvoukřídlých dveří mezi pokojíčkem a obývákem. ať to mají pestré. včera jsem dala poprvé mathiaska do kočárku/golfek a luka si vytáhl kolo/odrážedlo. docela mazec, neb dáváte pozor na dítě na odrážedle, byť je teda šikovné, vezete druhé v kočárku a ještě k tomu máta na vodítku psa. a kvůli situaci a lockdownu trajdáte jen malým okresním městem. centrum je v ďolíku, vlastně pak část směrem k hraničnímu přechodu taky, vše ostatní je do kopců. takže těch možností máme omezené množství. tyyy jo, docela depresivní post, co? // tak jinak, mám radost, neb taťka jde v úterý na očkování. taky jsem včera poslouchala podcast vinohradská 12 o očkování v izraeli. dost mi to vlilo radosti a energie do žil. lituju ty, co nebudou mít svůj očkovací pas, protože se na rýmičku přeci očkovat nenechají. u nás se to očkování taky trochu zrychluje. good news. // včera jsem udělala takovou malou reorganizaci jedné z knihoven. a po sedmi lety poslala do věčných lovišť skleníček z ikea, který jsem používala primaráně na knížky. resp. hoši ho poslala do věčných lovišť. už držel pokupě jen silou vůle. koupím znovu. na sukulenty. jo a nevíte, za jak dlouho zakoření řízek monstery?  téra