tak ty tři týdny lockdownu utekly jako voda. co máte za plány na dalších dva, tři, čtyři týdny lockdownu? haha. // já se pustila ještě víc do cukrfree stravy, nicméně už mám pocit, že na mě nepřijímání cukru téměř nefunguje. takže o víkendu vytáhnu inline brusle a jdu se hýbat. myslím, že kdokoliv, kdo by konzumoval tak malé množství cukru jako já, by už musel být průhledný. začínám být poslední dobou taková otrávená z toho. ale na začátku června jdu na kontrolu na dia, budou mi měřit i dlouhý cukr, tak jsem zvědavá, jak se tohle moje vyřazení cukru projeví právě na tom dlouhém. // pečivo jím ojediněle, pokud něco peču, doslazuju banánem nebo rozmixovanými datlemi, případně troškou medu. cukr nepoužívám. večer jsem odbourala cukr. ok. někdy, když nemám lavash, použiju tortillu, ta ho trošku obsahuje. a na oběd zařazuju sacharidy. tuky jím jen ty zdravé a snažím se být poctivější v bílkovinách, byť maso jím teda fakt málo. tempeh, tofu, luštěniny, vajíčka, tvarohy, na tom si frčím. a neustále griluju v troubě zeleninu. jako jo, vím, vyšší glykemický index to má. ale to už bych taky nemohla nic. // přečetla jsem knihu má temná vanessa a za mě teda velké ano. dlouho se to ve mně pralo, do jaké míry je strane predátor a do jaké stejná oběť jako vanessa. postupem času ale vyplouvalo čím dál víc na povrch, jak manipulativní pedagog byl. citově to působilo jako recipročně silný vztah, kde se váha začala jasně převažovat na jednu stranu v momentě, kdy ji strane zneužil. kniha plná nevyrovnanosti a citových zmatků, určité posedlosti a představy lásky tak, jak v žádném případě vypadat nemá, byla prostě skvělá, byť tématem náročná. nově jsem začala číst knihu dívka, žena, jíné od britské autorky berrnardine evaristo obsahující osudy dvanácti britských žen. skvělý podcast do slov báry a ondry se jí zabýval v posledním díle a pak jsem četla obrovská doporučení od některých mých oblíbených knižních instagramových přátel. pak už se těším, že se ke mně dostane druhý díl kroniky šikmý kostel karin lednické, a pokud ještě ne, pořád tu mám dosti nepřečtených knih. mám v plánu v nejbližší době si koupit jen novou knihu o pobytu v barceloně architekta adama gebriana. musím se už krotit. nejen v knížkách. jako o mně je známo, že moc neholduju nákupům nějaké garderoby a hodně jsem se vyklidnila i v nákupu šminek. ale prostě bylo potřeba maličko doplnit můj skromný šatník. trička a džíny z h&m, šaty a prádlo z bonprixu, vysněná kabelka od rosy mitnik, nové povlečení z lidlu. ale tak to zase jde. jen nejsem zvyklá takhle divočit. divočím knižně. ale koupit si vcelku dosti kusů oblečení na sebe a ještě mimo sekáč, to je počin, vážení. // na politiku, některá neseriozní média, radu čt a další hartusím na fb, takže blog v tomhle nechávám stranou. někde si tu apolitičnost alespoň trošku musím dopřát. já tady chci jen samé jednorožce. duhu. koťáka a štěňátka. a jinak moje miminka už přestávají být miminka. ten třináctiměsíční už chodí, lítá jako starý pardál, takže z něho začíná být kluk. jen v noci v pyžamku je to to nejroztomilejší mimino. a ještě v punčocháčích, když mu je vytáhnu až pod prsa. byli jsme dnes v babiččině údolí, potkali jen pár pejskařů a pan mimin měl na sobě džíny, svetr pletený od babi a byl to prostě můj hošan. a podruhé se už nesl v manduce u mě na zádech. příjemný batůžek. téra